Pri pohľade na Terezu sa priam tají dych: Klobúk dole, po lane chodí v šialených výškach!

Tereza Panochová

Tereza Panochová sa venuje chodeniu po lane (Zdroj: Instagram/slacklife.therapy)

#Ako by si sa asi tváril, keby ti niekto povedal, že chôdza po lane napnutom medzi dvoma skalami vo výške, môže byť fantastickou terapiou? Ver či nie, slackline je šport, s ktorým je úzko spätý život Češky Terezy Panochovej. Napriek tomu, že z neho mala na začiatku skôr negatívny dojem, po náročnej operácii mozgu chcela byť znova fit a práve tu našla doslova nový pohľad na svet.

Je držiteľkou niekoľkých rekordov, no napriek tomu sa tejto netradičnej aktivite venuje hlavne preto, lebo ju baví a prináša jej fantastické zážitky. Okrem toho je Terka aj jogínkou a fyzioterapeutkou, ktorá chce pomáhať ľuďom. O tom, čo všetko si vyžaduje tento netradičný šport a čo všetko ťa môže naučiť hovorila v našom rozhovore.

Si slacklinerka, fyzioterapeutka aj jogínka, mali by sme to teda vziať pekne poporiadku. Ako si sa dostala k slackline?

Ke slackline jsem se dostala úplně náhodou. Chtěla jsem ve svých 22 letech začít lézt. Měla jsem kamaráda, co hodně lezl, ale taky chodil po slackline. Do té doby jsem ten sport neznala, tak mě trochu zasvětil. Ale ze slackline jsem na začátku měla spíše negativní dojmy, takže jsem tomu nevěnovala nijak pozornost.

Myslela jsem si, že ten slacklinový svět není nic pro mě. Bylo to až o něco později, kdy jsem se rozhodla dát slackline druhou šanci a odjela na slacklinový festival do Berlína, potřebovala jsem si pročistit hlavu. A to se také stalo, našla jsem úplně nový životní směr. Potkala jsem tam báječné lidi z Německa, kteří mě moc inspirovali. Jsme stále velmi dobří kamarádi. Otevřelo mi to obzory, jak se dívat na svět.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

Slackline a highline sú však dve rozdielne veci, a preto by sme si mali urobiť poriadok v pojmoch. Ako by si ich vysvetlila úplným laikom?

Slackline je vlastně označení popruhu, po kterém chodíme. Záleží na tom, jak a kde ji napneme. Highline je slackline napnutá ve výšce, kdy chodíme s jištěním. Waterline je slackline napnutá nad vodou. Lowline je krátká slackline nad zemí, to co nejčastěji vidítě v parku. Longline je slackline také nad zemí, ale delší než 30m, a to už pak to kotvení nebývá tak nízko nad zemí. Pak je trickline, což je širší, která je hodně napnutá, takže se na ni dá skákat a dělat triky. Každý styl slacklingu má své kouzlo.


Šport, pri ktorom by väčšina ľudí prišla o život: Kajakár splavuje obrovské vodopády, neodradil ho ani zdravotný postih


Mnohým ľuďom pri predstave človeka na lane vo výške určite tuhne krv v žilách. Ako reagovali tvoji blízki, keď si začala s týmto športom?

Na začátku se rodiče báli. Nejsem z lezecké rodiny, takže jsem se v tomto prostředí ve výškách nikdy předtím nepohybovala. Spíš na mě koukali, jestli nejsem praštěná. Navíc mamka se strašně bojí výšek. Pak ale viděli, že je to fakt vášeň. Kdykoliv jsem měla trochu času, jezdila jsem na lajny, trénovala jsem na zahradě na chalupě nebo doma v parku. Stalo se mi mockrát, že se lidi divili, co to vlastně dělám. Když jsem začínala na slackline, nebyl to ještě moc známý sport. Ale rodiče viděli, že mě to baví a naplňuje.

Kolikrát, když jsem měla nějaké stresující období, tak mi taťka řekl, ať radši vypnu a jdu na slackline. Teď ukazují fotky z mých highline projektů kamarádům a chlubí se. Takže mě moc těší, že jim dělám radost a jsou na mě hrdí. Jsem moc vdečná mým rodičům, že mě vychovali s pokorou k životu. Pamatuju si úplně na začátku, když jsem se taťky ptala, jestli už se o mě nebojí, tak mi na to odpověděl: „Noo, tak rodič se bojí pořád, ale když to budeš dělat s pokorou, tak to snad zkousnu.“

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

Ako vyzerá tvoj tréning na slackline alebo highline? Je to skôr o fyzickom výkone, alebo mentálnom nastavení?

Já byla od malička hodně aktivní člověk. Běhala jsem venku po polích, lezla jsem po stromech a dělala jsem různé sporty, když jsem byla malá. Odjakživa jsem byla zvyklá na pohyb. Pro mě je slackline samotným tréninkem. Jsem po operaci mozkoveho aneurysmatu. Mám opravdu velikanské štěstí. Bylo mi sedmnáct a byl to opravdu boj o život. Pan chirurg odvedl vynikající výkon, ale i tak se po velkém traumatu dostavily zdravotní komplikace. Ale já jsem poměrně tvrdohlavý člověk a chtěla jsem se cítit zase fit. Chvilku mi trvalo, než jsem přišla, jak na to. Slackline mi pomohla tuto cestu objevit. Je to super trénink na posílení fyzické síly, rovnováhy, soustředění.

Pro mě byla slackline vždy spíš forma rehabilitace, jak posílit tělo a na highline, jak posílit morál. Naučit se pracovat se svým strachem a nejistotami a najít klid i v situacích, které se mohou zdát extrémní. Slackline je pro mě trénink do života. Zlepšila se mi kondice a highline je takové moje zrcadlo. Když bylo těžké najít vnitřní klid, bylo těžké i chodit na highline. Kolikrát jsem si tam ve výšce prožila fakt velké boje. Ale beru to vždy jako cestu, snažím se to nebrat negativně, pokud se mi nedaří, ale spíš jako lekci a příležitost ke zlepšení.

Čím více jsem chodila na slackline, moje tělo sílilo, což hodně prospělo mému zdraví a pak najednou přišly i sportovní výkony. Já si velmi vážím svého zdraví a všeho, co můžu dělat. Takže prostě trénuji hlavně proto, abych byla zdravá. Pokud mi tělo umožňuje podávat i sportovní výkony, je to potěšení navíc.

Aké je istenie pri tomto športe? Máš sa na čo spoľahnúť?

Při chůzi na highline jsem jištěna sedákem a odsedkou s kruhy, které jsou navlečeny na slackline a jištěním (druhou slackline nebo lanem). Celé kotvení highline není jen na jednom bodě, síly jsou rozloženy. Je to opravdu bezpečný sport. Samozřejmě, se človek musí umět jistit ve výškách. Mám poměrně silný pud sebezáchovy, takže kdybych nevěřila materiálu, technice napínání nebo kamarádům, kteří se mnou lajny tahají, tak do toho asi nejdu.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

Ako si už spomínala, robiť slackline je aj veľký krok pre psychiku, keďže si to vyžaduje istú mentálnu odolnosť. Ako sa zmenilo tvoje mentálne nastavenie za roky, počas ktorých sa tomuto venuješ?

Já jsem docela citlivý člověk, například vždycky brečím u smutných filmů. Dříve jsem to brala spíše jako slabost, že nejsem dostatečně odolná. Ale pak mě život naučil, že jsem mnohem silnější než si myslím. Naučila jsem se citlivost a empatii používat jako výhodu a pro fyzioterapii je to poměrně důležitá vlastnost. Vím, že mi tato vnímavost pomáhá být lepší terapeutkou.

Na highline jste sami ztraceni v prostoru a všechny smysly pracuji naplno. Když jsem začínala na highline měla jsem obrovský strach z výšek a z toho prostoru. Ten pocit strachu mě fascinoval. Bylo to děsivé, ale byla to moje volba. Kolikrát si v životě takhle vybrat nemůžete, věci se prostě stanou. Ale já mám o strachu takovou teorii.

Strach je naše představivost. Já mám velkou fantazii, takže jsem si kolikrát představovala pád do odsedky mnohem horší než ve skutečnosti je. Nebo jsem se strachovala, že mi to nepůjde a zklamu sama sebe nebo kamarády. Pokud dáte prostor strachu, poroste. Odvaha není o tom nebát se, ale umět se tomu postavit. Kolikrát jsem na sebe byla naštvaná, když jsem to vzdala, protože jsem se něčeho bála. Vztek nepomáhá, naučila jsem se být k sobě laskavější. Moje největší cesta byla, že jsem se naučila pracovat se svým strachem. Důvěřovat každému kroku, ať už je jakýkoliv. Nebát se jít vpřed do neznáma. Jak říkával můj děda: „Ono to vždycky nějak dopadne.“ Někdy mě to pustí, někdy ne. Ale nad tím si nelámu hlavu, každou zkušenost beru jako cestu k sebepoznání.


Šport odhaľujúci skryté krásy sveta: Wakeboardistka zase raz ukázala, ako neľahký výkon vytvára dychberúce zábery


Čo ti dal slackline a highline do života? Môže byť aj istou filozofiou?

Slacklining je stoprocentně mojí životní filozofií. Naučila jsem se, že nezáleží na kroku před nebo po, ale na tom kroku, co konkrétně děláš. Naučilo mě to nadechnout se, najít vnitřní klid. Uvolnit se v pohybu a důvěřovat mému tělu. Já mezi highline a mezi životem vidím mnoho paralel. Mně nejvíc highline naučila, jak je krásné být. Tam si člověk prožije neskutečnou škálu pocitů, ať už to je strach, vztek, pochyby, radost, nadšení. Vnímate všechno trochu intenzivněji.

Je jedno, jestli se postavím, udělám trik, přejdu to nebo se vystresuju a neudělám nic. Je neuvěřitelný zážitek, jen tam být a já mám opravdu velké štěští. Vždycky jsem byla moc vdečná za život, na highline jsem se ho naučila pořádně prožívat. Ať už je ta zkušenost jakákoliv, tak je lepší než žádná a i když to možná nevypadá, vždycky mě to někam posune.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

V minulom roku si sa stala prvou Češkou, ktorá prekonala highline na hranici 100m. Kde sa ti to podarilo a aké máš na to spomienky? Bola príprava v niečom iná?

Specificky jsem se nepřipravovala. Začínala jsem na highline dlouhých 20 metru. Takže 100m mi připadalo jako něco hodně daleko. Pak mě kamarád ukecal, ať to jdu zkusit. Hučel do mě tak dlouho, až jsem tam vlezla, abych měla klid. V duchu jsem byla přesvědčena, že se ani nepostavím. Jenže já vstala a ušla pár metrů. Najednou vidina, že bych někdy mohla dojít až na druhou stranu nebyla až tak nereálná. Naučila jsem se, jak je důležité, dát si vůbec šanci. Těch sto metrů jsem přešla, ale až o tři roky později. Chodila jsem kdykoliv byla možnost, zkoušela různě dlouhé lajny i mnohem delší než sto metrů. Ale nikdy jsem tam nešla s cílem to přejít, ale prostě si to užít. Někdy jsem chodila více, někdy méně.

Jednoho krásného dne jsme napli 100m highline i v okolí Grenoblu ve Francii. Nepřemýšlela jsem, jestli se mi to podaří přejít, bylo mi to tak trochu jedno. Nejkrásnější na tom bylo, že jsem to šla sama pro sebe. Kamarádi se zrovna vraceli od auta. Byla jsem to jen já a ta lajna. Když jsem lajnu přešla, byl to neuvěřitelný pocit klidu, vychutnala jsem si každý krok a s ničím se neprala. Kládla jsem lehce nohu před nohu, ruce tančily ve vzduchu a vítr mi čechral vlasy. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byly to velmi cenné okamžiky, v tu chvíli jsem nevěděla, že jsem první Češka, co přešla 100m. Takže to se slavilo až o pár měsíců později.

Ak mám správne informácie, tak to nebol tvoj jediný rekord. Aké boli tie ostatné?

Momentálně je můj osobní rekord 120m na highline přešlých bez pádu, což si myslím je i český ženský highline rekord. Já se snažím překonávát hlavně sama sebe. Mám hodně vzpomínek na spoustu super projektů. Jednou jsme s kamarády napli čtyři highline, co se spojovali v jednom bodě. Na tento bod jsme si připevnili stůl a pak vařili večeři a užili si romantický večer v oblacích. Myslím, že takhle nikdo na highline předtím nehodoval. Spala jsem v hamace na highline ve výšce 2270m.n.m nad rakouským Innsbrukem. Mám spoustu zážitků, a to nejen slacklinových, ale díky slacklinám a to jsou takové moje malé osobní rekordy.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

Vďaka tomuto športu si sa však určite pozrela aj do mnohých krajín. Ako vyzerá výber toho, kde sa na lano postavíš?

Jo, díky slakline jsem se podívala na místa, o kterých se mi ani nesnilo. Většinu míst jsem procestovala právě díky slackline. Miluju pobyt v přírodě, v lese, ve skalách a úplně nejoblíbenější je prostě na horách. Takže určitě preferuji horské oblasti. Je pravda, že velkoměsta moc procestované nemám. Ale už jsem také napínala highline i uprostřed města. Na náměstí v Českých Budějovicích, odkud pocházím. Byl to úžasný zážitek, chodit na highline a posílat vzdušné pozdravy mé rodině, kamarádům a dokonce i třídnímu z gymplu. Udělali mi velkou radost, že se všichni přišli podívat. Každé místo má své unikátní kouzlo.


Rozprávali sme sa s jedným z najznámejších bežeckých trénerov na Slovensku: Tieto rady si vezmi k srdcu!


Na ktorú krajinu máš najlepšie spomienky?

Je těžké vybrat. Moji první highline jsem přešla v Ostrově u Tisé. To je místo, kam se vracím pokaždé, když jsem v Česku. Je to takový můj slacklinový domov. A vždycky k tomuto místu budu mít speciální vztah. Další místo je francouzská oblast Beaufortain, kde jsem chodila 90m dlouhou highline v nadmořské výšce asi 2300m.n.m. Byl to neuvěřitelný zážitek, kdy jsem kráčela skrz mraky nad horami.

Šla jsem zrovna někde v půlce, najednou přišel obrovský mrak, zahalil mě, já viděla jen duhové obrysy skal, ale bylo těžké říct, kde je nahoře nebo dole. Ja prostě jen šla a vše pozorovala, bez soudu či závěru. Nejednou zafoukal vítr, mračna se rozestoupila a já byla na konci. Byl to opravdu unikátní zážitek a spousta dojmů a radosti.

Okrem toho sa venuješ aj jóge. Ako môžu ľudia začať s týmto druhom pohybu, čo je na začiatok najvhodnejšie?

Jóga je skvělý prostředek k objevování, co se vlastně děje ve vašem těle. Jde hlavně o vnitřní cestu. Stejně jako highline v jisté formě. Jóga se dá praktikovat několika způsoby a je to nejen cvičení, ale i přístup k životu a ke svému tělu. Každý si může najít styl jogy, který mu vyhovuje. Je to hlavně o tobě, opravdu nezáleží, jak to cvičí ostatní.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

Pomáha ti jóga aj pri slackline a highline?

Mně jóga nejvíce pomohla s dechem. Moc jsem si to neuvědomovala, ale po všech zdravotních problémech se změnilo mé dýchání. Když jsem třeba na highline a mám strach nebo prostě sama sebe moc vystresuju, dech je vždycky cesta, jak se člověk může zklidnit.

Pravidelné cvičení jógy má spoustu pozitivních účinků, takže se snažím cvičit kdykoliv to jde, nebo cítím, že to moje tělo potřebuje. Když nemám možnost jít na slackline, tak cvičím jógu více. Kvůli kondici a je to i taková psychická příprava. Jóga učí, jak regulovat autonómní nervovy systém pomocí dechu a vnímat svoje tělo.

Si aj fyzioterapeutkou, čo nie je ľahké povolanie, keďže v dnešnom modernom svete s nedostatkom pohybu je diagnóz naozaj mnoho. Prečo si si ho vybrala?

Od malička jsem obdivovala osobnosti jako princezna Diana nebo Audrey Hepburn, tak nějak mně to vždycky táhlo k tomu, že jsem chtěla pomáhat. Na gymplu jsem měla ráda biologii a chemii, takže pak jsem si říkala, že by bylo fajn léčit. Jenže medicína nebyla pro mě. Je to velmi zajimavé studium a nebyla jsem špatný student. Ale moje dobrodružná povaha neměla klidu.

Takže jsem kufry nacpané lékařskými knihami vyměnila za batoh se slackline. Pohyb mě vždy bavil, ale slackline a hlavně highline mi ukázala takový svět, že jsem chtěla pohybu více porozumět. Takže jsem se rozhodla studovat fyzioterapii a jógu. Cítila jsem, že jsem se prostě našla.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

S akými diagnózami sa na teba ľudia obracajú, čo všetko si už riešila?

Já mám na fyzioterapii ráda, že každý případ je unikát a práce je pokaždé jiná. Pracovala jsem jak s novorozencem, tak pánem co měl 99 let. Diagnózy jsou všelijaké od sportovních úrazů po metabolické či civilizační choroby. Pracovala jsem jak v Česku, tak ve Francii, takže jsem poznala různé praxe, techniky a pacienty. Fyzioterapie je pro mě hrozně zajímavý obor, nejen proto, že mám ráda pohyb, ale také že potkávám rozdílné lidi z různými životními příběhy. Letos v létě jsem pracovala ve francouzských Alpách. Nejčastěji jsem měla úrazy při sportu nebo bolavá záda místních farmářů.

Na příští rok plánujeme, pokud to situace s Covidem dovolí, rozjet program se slackline na léčbu chronické bolesti u fibromyoalgickych pacientů v Grenoblu. Z tohoto projektu mám obrovskou radost, protože používání slackline jako terapie je můj velký sen.

Je super na posílení hlubokého stabilizační systému, koordinace, soustředění a samozřejmě rovnováhy. Nejlepší je, když se člověk umí u toho hledání balancu i uvolnit. Slacklining má spoustu pozitivních účinků, které jsem poznala na vlastní kůži. Pokud moje dovednosti a zkušenosti na slackline můžou někomu pomoci, budu opravdu moc ráda.

 

Pozrite si tento príspevok na Instagrame

 

Príspevok, ktorý zdieľa Tereza Panochová (@slacklife.therapy)

Zdroj: hashtag.sk
Odporúčame